Domů » Ekologická vesnice » Ukázkový sad a přírodní zahrada

Jak funguje zdravý sad?

Při pěstování starých ovocných odrůd se musíme spolehnout na postupy, kterými se dříve řídili naši předkové. Zkušenosti potvrzují, že pěstováním ovoce biologickými metodami, tedy „bez chemie“, lze ve zdravé krajině dosáhnout dobré sklizně i odbytu vypěstovaného ovoce.

Velkou výhodou, možná i podmínkou, při provozování ekologického ovocnářství je zdravá, ekologicky stabilní okolní krajina. Znamená to především rozmanitost krajiny a přírody, která se projevuje tím, že každý škůdce má několik predátorů, kteří jsou schopni jeho případné přemožení regulovat. Pokud výskyt škůdce dočasně omezíme úplně (například chemickým postřikem), následně tím snížíme i přítomnost predátora, který pak nemusí být schopný následné přemožení škůdce regulovat. Právě uchování pestrých vzájemných vazeb v sadu (jako v každém jiném ekosystému) umožňuje dosáhnout jeho stability bez významných zásahů přírodě cizími prostředky.

Zdravý sad

Další podmínkou úspěchu je použití vhodných, odolných ovocných odrůd. Nejvíce lze doporučit generacemi ověřené, v regionu tradičně pěstované staré odrůdy. Teoreticky vhodné jsou i nové odrůdy zvláště šlechtěné na odolnost, tzv. rezistenty, ovšem ty zatím nejsou ověřeny praktickým použitím v krajině.

V extenzivním sadu pěstujeme kmenné tvary stromů (koruna zapěstovaná ve výšce 150–180 cm nad zemí) roubované nejlépe na semenných podnožích. Důležité jsou široké spony umožňující plné rozvinutí koruny. A samozřejmě travní podrost pestrého druhového složení – základní kámen biologické rozmanitosti extenzivního ovocného sadu.

Ve vysokokmenném extenzivním sadu lze pokosenou trávu nastýlat kolem stromů vysázených v širokém sponu. Přirození nepřátelé škůdců nahrazují chemické prostředky: káně reguluje populace drobných hlodavců; hnízdní budky obývají sýkory koňadry, které jsou významnými predátory hmyzu. Zídka z na sucho naskládaných kamenů poskytuje útočiště pro ještěrky a slepýše. Kromě včel se o opylení starají i čmeláci.

Biologický sad

Takto obhospodařovaný sad má své výhody i nevýhody:

Výhody:

  • Větší odolnost proti houbovým chorobám díky větší prodyšnosti mezi korunami a snadnějšímu osychání listů, plodů i dřeva.
  • Díky odolným odrůdám, ekologické stabilitě okolí a cíleně podporované biologické rozmanitosti v sadu nehrozí kalamitní přemnožení nějakého škůdce či choroby, takže náklady na chemickou ochranu jsou prakticky nulové.
  • Díky uzavřenému toku živin uvnitř hospodářství jsou sníženy náklady na výživu.

Nevýhody:

  • Nižší hektarové výnosy oproti intenzivní výrobě (cca o 30 až 50 %).
  • Obtížnější sklizeň ve větších výškách, je nutné část sklizně zhodnotit zpracováním (sušené ovoce, mošt, džem, pálenka).

Výživa sadů

V dospělých extenzivních sadech se v dřívějších dobách hnojilo nepravidelně a zřídka. Všechen vhodný materiál, který byl v hospodářství k dispozici, byl potřebnější jinde – hnůj na pole, tráva z vlastního sadu byla většinou použita jako píce pro dobytek. Stromy i tak většinou dávaly tolik ovoce, že o ně nebyla nouze. Jako běžné hnojivo připadá v úvahu jedině popel ze dřeva ztopeného přes zimu, ale toho zdaleka nebylo tolik, jako je běžné dnes.

V současné době se pro výživu stromů ukazuje jako optimální metoda nastýlání pokosené travní hmoty pod koruny stromů. Je po všech stránkách výhodná:

  • Je jednoduchá, nevyžaduje finanční náklady, navíc řeší další problém – co se senem, není-li ovocnář zároveň chovatelem dobytka.
  • Je komplexní (N, P, K, Mg...) a postupná – živiny jsou uvolňovány pozvolným rozkladem, nemůže tedy dojít k jejich odplavení.
  • Nehrozí přehnojením – při sponu 10 × 10 m se stačí dvě senoseče do příštího jara rozložit.
  • Nastlaná hmota zároveň brání případnému vysychání kořenového systému – důležité hlavně u mladších stromů.
  • Pod korunami stromů dochází rovněž k pohnojení travního porostu, takže se v něm uchytí a převládnou konkurenčně silné trávy a vymizí některé byliny; mimo koruny však díky pravidelnému kosení zůstává dobře udržovaná louka se všemi původními druhy, celková rozmanitost důležitá pro zdravou krajinu se tak zvýší.

U slivoní je vhodné výživu doplňovat dřevěným popelem pod nastýlku v dávkách přibližně 0,2 m3/ha. Zlepšuje se tím kondice stromů napadených šarkou švestky.

Ekologické zemědělství

Právě takový způsob hospodaření, který se vyhýbá průmyslovým hnojivům a chemickým p ostřikům, odpovídá zásadám ekologického zemědělství. V případě ovocnářství jsou to především tyto zásady:

  • Již zmíněné hospodaření bez průmyslových hnojiv a postřiků.
  • Dodržení tříletého období při přechodu z konvenčního na ekologické hospodaření.
  • Důsledné evidenci všech činností spojených se zemědělskou výrobou.

Pokud jsou dodrženy všechny podmínky stanovené zákonem o ekologickém zemědělství (č. 242/2000 Sb. ve znění pozdějších úprav), své výrobky můžete označit názvem a logem Produkt ekologického zemědělství. Vedle nesporného přínosu spočívajícího v hospodaření šetrném vůči životnímu prostředí bude mít bio-ovoce zajištěný odbyt za lepší ceny (o 20 až 50 %). Na dodržování podmínek ekologického hospodaření dohlíží organizace KEZ o.p.s. (Kontrola Ekologického Zemědělství), která kontroluje jak ekologické zemědělce, tak firmy, jež biopotraviny zpracovávají a s nimi obchodují.

V roce 2003 bylo v České republice v systému ekologického zemědělství zařazeno téměř 6% z celkově obhospodařované zemědělské půdy. Ve srovnání s rokem 2002 se výměra ekologicky obhospodařované zemědělské půdy zvýšila o 8,5 %. Ve struktuře zemědělské půdy výrazně převažují trvalé travní porosty (více než 90 % ploch) nad ornou půdou (7,7 %) či sady a vinicemi (0,4 %). To se pak projevuje ve struktuře biopotravin: obchodníci a zákazníci volají po atraktivních tržních plodinách a potravinách. Největší zájem je o zeleninu, ovoce, mléko a mléčné výrobky, vepřové maso, vejce a drůbež.