Ovocnářství v Bílých Karpatech

Mizející letité ovocné stromy přiměly na počátku devadesátých let ochránce přírody z Veselí nad Moravou začít spolu s místními ovocnáři mapovat staré a krajové odrůdy ovoce. Nejprve na Horňácku a později po celých Bílých Karpatech se zaznamenává generacemi zemědělců předávané bohatství ovocných odrůd. Vzniká tak přehled o místním genofondu, který je stejně významný jak pro další šlechtění, tak pro pestrost regionálních produktů či pro zachování krajinného rázu. Rouby z evidovaných odrůd se přenášejí do genofondových sadů, které jsou jednou z možností, jak zajistit uchování odrůd a jejich další šíření. Vždyť nejbezpečněji budou zachovány ty odrůdy, které lidem porostou v zahradách a sadech.

Při pěstování krajových odrůd se nabízí upřednostňovat léty ověřené zásady pěstování. Vedle volby vhodných odrůd spočívají zejména v zachování životních podmínek pro rozmanité druhy rostlin a živočichů. Takové vůči přírodě šetrné hospodaření odpovídá zásadám ekologického zemědělství.

Na snahu o zachování a opětovné šíření krajových odrůd ovoce navazuje podpora jejich zpracování a využití. Proto je nejvýš přirozené, že stejnou pozornost, jakou si zaslouží poznání odrůd a jejich uchování v zakládaných genofondových sadech, je třeba věnovat zpracování místní ovocnářské produkce. Zvláště když tradice zpracování ovoce, zejména sušením, jsou v Bílých Karpatech tak bohaté. Sušené ovoce, vykoupené místními obchodníky, se v minulosti vyváželo i do zahraničí a představovalo pro zemědělce vedle zpestření na jejich stole i zdroj příjmů.

Jednou z organizací rozvíjejících program na podporu tradičního ovocnářství v Bílých Karpatech je občanské sdružení Tradice Bílých Karpat. Seskupuje organizace a jednotlivce, kteří se věnují jak mapování odrůd, tak jejich pěstování a zpracování. Tradice Bílých Karpat od roku 2000 dodávají na náš trh jablečné mošty vyrobené v moštárně v Hostětíně.

Odrůdy místní a staré

Ať už ta která ovocná odrůda vznikla ve vašem kraji a lze ji považovat za místní či krajovou odrůdu, nebo byla vyšlechtěna jinde, ale v sadech v okolí se pěstuje po generace, a jedná se tudíž o starou odrůdu, jejich jedinečnost potvrzuje to, že mladé stromky v moderních školkách koupit nedostaneme. V obou případech jsme však zmizením těchto odrůd ztratili jejich cenné vlastnosti, jako je třeba nenáročnost na podmínky prostředí nebo odolnost vůči chorobám a škůdcům, a při šlechtění nových odrůd nám tyto vlastnosti mohou chybět. Vedle nových, produktivních odrůd bychom měli uchovat i staré, méně výnosné odrůdy, které přinášejí dlouhodobý užitek. Péče o staré a krajové odrůdy tak neodmyslitelně patří k našemu kulturní dědictví, které musíme chránit.

Bělokarpatské ovoce

Bílé Karpaty patří mezi málo míst v České republice, kde se ještě dají nalézt staré a místní odrůdy ovocných dřevin. Oblast je bohatá hlavně na ojedinělé místní typy slivoní a hrušní.

Od roku 1990 je v Bílých Karpatech prováděn průzkum ovocných dřevin, se kterým začala Základní organizace Českého svazu ochránců přírody (ZO ČSOP) Bílé Karpaty z Veselí nad Moravou. V rámci projektů podpořených v rámci programu Krajové odrůdy ovocných dřevin garantovaného ČSOP, bylo nalezeno a popsáno několik místních odrůd a polokulturních slivoní, přičemž v některých případech jde pravděpodobně o úplně nové taxony v systematickém členění slivoní.

Slivoně

Po praktické a hospodářské stránce jsou tyto typy slivoní i jinak významné. Totiž většina z nich nejeví příznaky virové choroby šarky na plodech. Zdá se, že byly nalezeny významné genetické zdroje pro šlechtitelskou praxi. Jako rodičovské kultivary mohou posloužit k dalšímu šlechtění slivoní na rezistenci proti šarce. Tyto typy slivoní jsou fotograficky a herbářově dokumentovány a popsány. Některé z nich byly již prezentovány v odborných časopisech a budou uvedeny i v připravovaném „Bělokarpatském pomologickém atlase“. Nalezené slivoně jsou různě lidově pojmenovány, některé jméno nemají a je jim přiděleno jen evidenční číslo. Pro zajímavost některé názvy: Bílé slivky, Švestičky, Sračky, Malé sračky, Okrůhlice, Zelené, Žluté durancie, Pavlůvky a další. Z pomologicky popsaných starých a skoro zaniklých odrůd se podařilo nalézt a zachránit např. odrůdy Vaňkova švestka, Valtrova, Štolcova, Oulinská a další. Velká pozornost je věnována sledování různých typů nejrozšířenější odrůdy na Slovácku – Durancie.

Jabloně

Významným ovocným druhem v Bílých Karpatech jsou jabloně. Dosavadní výsledky pomologického průzkumu zatím neumožňují hovořit o tom, která odrůda je v Bílých Karpatech nejrozšířenější, nebo o vzájemných odlišnostech mezi jednotlivými regiony. Nejčastěji se můžete ve starých zahradách a sadech setkat s Jaderničkami, Kožuchy, Panenským či Strýmkou.

Kromě toho byly objeveny i odrůdy, které se nepodařilo pomologicky zařadit, a jsou to s největší pravděpodobností místní kultivary, semenáče s lidovými názvy, např. Barynáč, Kostečky, Kdoulové, Zárostopky a jiné.

Hrušně

V některých částech Bílých Karpat se vyskytují staré mohutné stromy hrušní. Doposud se podařilo popsat a určit zajímavé místní typy hrušní jako např. Koty, Repovica, Majdalenky, Oharkule, Krehule, Dule, Škaredky apod.

Ostatní

Též byly nalezeny i zanikající odrůdy jiných ovocných dřevin jako např. u třešní Dönisenova žlutá, Královská chrupka, u višní různé sladkovišně a Královna Hortenzie.

Už tyto předběžné výsledky mapování starých a místních odrůd ovoce dávají tušit pestrost místní přírodního a kulturního dědictví v Bílých Karpatech.

Mimo to se v Bílých Karpatech ještě zachovaly druhy ovoce, které doplňovaly pestrou nabídku tradičního ovocných druhů. Na světlých a teplých lesních okrajích nebo u sušíren rostou dříny, v zahrádkách u domů bílé, červené nebo černé moruše. V teplejších polohách rostou rozložité jeřáby oskeruše, jejichž plody podobné malým hruštičkám pomáhají při žaludečních potížích a vyrábí se z nich ceněná pálenka.

Genofondové sady

Protože v řadě případů jsou staré sady, kde právě většinu uvedených odrůd najdeme, ohroženy (ať už stářím, nedostatkem údržby a péče či jim dokonce hrozí skácení), už od počátku mapování jsou tyto vymizením ohrožené odrůdy pěstovány v tzv. genofondových sadech. První z nich začal vznikat v roce 1991 ve Velké nad Veličkou a je součástí Národní přírodní rezervace Zahrady pod Hájem. Na tříhektarové ploše sadu, která se postupně rozšiřuje, roste 500 stromů různých ovocných druhů a každoročně se některé stromy přeroubovávají nově nalezenými odrůdami. Obdobný sad založila Kosenka v roce 1999 v Poteči. Na hektarovém pozemku je vysázeno více než 200 stromků – téměř padesát odrůd jabloní, švestek, hrušek, třešní, višní, ořechů a oskeruší pěstovaných na jižním Valašsku. Do budoucna by v Bílých Karpatech měly být založeny ještě dva genofondové sady tak, aby rovnoměrně pokrývaly území a přírodní podmínky regionu.

Zachování genofondu

Zatímco dříve byste v každém kraji našli typické odrůdy rostlin či plemen hospodářských zvířat, dnešní zemědělská velkoprodukce založená na uniformitě a mechanizaci těmto odlišnostem nepřeje. Staré sorty, které dávaly možnost vzniknout krajovým jídlům a specialitám, jsou nahrazovány moderními odrůdami, množenými a pěstovanými ve velkém. Nejsou to jen ovocné odrůdy, o které nenávratně přicházíme, ale také sorty zeleniny, obilovin, luštěnin a technických plodin a plemena hospodářských zvířat.

O to, abychom si toto dědictví uchovali, se často starají nevládní organizace. Například jihočeský Gengel (pojmenovaný podle krajové odrůdy ječmene), který spolupracuje s dobrovolnými pěstiteli, snaží se uchovat staré odrůdy užitkových rostlin a vydává též Seznam starých a krajových odrůd a méně známých plodin. Stádo ovcí valašek, které se po staletí pásly na valašských kopcích, se podařilo zachránit ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. V Rakousku již patnáct let úspěšně pracuje Arche Noah (Archa Noemova), která v současnosti eviduje více než 2 000 rostlinných odrůd.