Staňte se členem Klubu Veronica

Podpořte prosím naši činnost pravidelným příspěvkem.

Vašich 5 korun denně nám pomůže zrealizovat naše další plány. 

Jak se stát členem Klubu přátel Veronica?

Nejjednodušším způsobem, jak se k nám připojit, je trvalý platební příkaz. Abychom mohli bezpečně identifikovat vaši platbu, vyplňte, prosím, registrační formulář. Pokud nás pravidelně podpoříte částkou ve výši alespoň 150 korun měsíčně, stanete se členy Klubu přátel Veronica.
Budeme velmi vděčni za jakýkoliv Váš dar. Pravidelní dárci nám však umožní naši práci promyšleně plánovat.

Jak svým členstvím podpořím šetrný přístup k přírodě a krajině?

Aktuálně hledáme podporu pro rozvoj ukázkových ekologických projektů v obci Hostětín v Bílých Karpatech. Naše unikátní obec doposud získala řadu významných ocenění za příspěvek k ochraně klimatu. Nyní plánujeme vybudovat venkovní učebnu pro vzdělávání, které umožní lépe předávat doposud nabyté zkušenosti z oblasti ochrany přírody a životního prostředí. Naše venkovní učebna - zázemí v sadu - umožní dětem i dospělým, aby vyšli za vzděláním do přírody.

Abychom mohli v práci v obci pokračovat, potřebujeme Vaši pomoc.

Jak postupovat?

Zadejte trvalý platební příkaz:

peněžní ústav: Fio banka, a. s.

č. účtu: 2001190570/2010

Do zprávy pro příjemce prosím uveďte své jméno a kontakt.

(Osobní variabilní symbol, kterým identifikujeme vaše pravidelné platby, vám zašleme e-mailem poté, co svůj zájem o Klub zapíšete do on-line registračního formuláře zmíněného výše.)

Co získám členstvím v Klubu přátel Veronica?

• pravidelné zprávy o tom, na čem právě pracujeme
• slevu 10% na ubytování v ekopenzionu Centra Veronica Hostětín

Na koho se obrátit s dotazy?

Napište nám či zavolejte: darci@veronica.cz, 524 422 757 nebo 542 422 756.

Společně dokážeme více. Děkujeme Vám.

Ovocnářství v Bílých Karpatech

Mizející letité ovocné stromy přiměly na počátku devadesátých let ochránce přírody z Veselí nad Moravou začít spolu s místními ovocnáři mapovat staré a krajové odrůdy ovoce. Nejprve na Horňácku a později po celých Bílých Karpatech se zaznamenává generacemi zemědělců předávané bohatství ovocných odrůd. Vzniká tak přehled o místním genofondu, který je stejně významný jak pro další šlechtění, tak pro pestrost regionálních produktů či pro zachování krajinného rázu. Rouby z evidovaných odrůd se přenášejí do genofondových sadů, které jsou jednou z možností, jak zajistit uchování odrůd a jejich další šíření. Vždyť nejbezpečněji budou zachovány ty odrůdy, které lidem porostou v zahradách a sadech.

Při pěstování krajových odrůd se nabízí upřednostňovat léty ověřené zásady pěstování. Vedle volby vhodných odrůd spočívají zejména v zachování životních podmínek pro rozmanité druhy rostlin a živočichů. Takové vůči přírodě šetrné hospodaření odpovídá zásadám ekologického zemědělství.

Na snahu o zachování a opětovné šíření krajových odrůd ovoce navazuje podpora jejich zpracování a využití. Proto je nejvýš přirozené, že stejnou pozornost, jakou si zaslouží poznání odrůd a jejich uchování v zakládaných genofondových sadech, je třeba věnovat zpracování místní ovocnářské produkce. Zvláště když tradice zpracování ovoce, zejména sušením, jsou v Bílých Karpatech tak bohaté. Sušené ovoce, vykoupené místními obchodníky, se v minulosti vyváželo i do zahraničí a představovalo pro zemědělce vedle zpestření na jejich stole i zdroj příjmů.

Jednou z organizací rozvíjejících program na podporu tradičního ovocnářství v Bílých Karpatech je občanské sdružení Tradice Bílých Karpat. Seskupuje organizace a jednotlivce, kteří se věnují jak mapování odrůd, tak jejich pěstování a zpracování. Tradice Bílých Karpat od roku 2000 dodávají na náš trh jablečné mošty vyrobené v moštárně v Hostětíně.

Odrůdy místní a staré

Ať už ta která ovocná odrůda vznikla ve vašem kraji a lze ji považovat za místní či krajovou odrůdu, nebo byla vyšlechtěna jinde, ale v sadech v okolí se pěstuje po generace, a jedná se tudíž o starou odrůdu, jejich jedinečnost potvrzuje to, že mladé stromky v moderních školkách koupit nedostaneme. V obou případech jsme však zmizením těchto odrůd ztratili jejich cenné vlastnosti, jako je třeba nenáročnost na podmínky prostředí nebo odolnost vůči chorobám a škůdcům, a při šlechtění nových odrůd nám tyto vlastnosti mohou chybět. Vedle nových, produktivních odrůd bychom měli uchovat i staré, méně výnosné odrůdy, které přinášejí dlouhodobý užitek. Péče o staré a krajové odrůdy tak neodmyslitelně patří k našemu kulturní dědictví, které musíme chránit.

Bělokarpatské ovoce

Bílé Karpaty patří mezi málo míst v České republice, kde se ještě dají nalézt staré a místní odrůdy ovocných dřevin. Oblast je bohatá hlavně na ojedinělé místní typy slivoní a hrušní.

Od roku 1990 je v Bílých Karpatech prováděn průzkum ovocných dřevin, se kterým začala Základní organizace Českého svazu ochránců přírody (ZO ČSOP) Bílé Karpaty z Veselí nad Moravou. V rámci projektů podpořených v rámci programu Krajové odrůdy ovocných dřevin garantovaného ČSOP, bylo nalezeno a popsáno několik místních odrůd a polokulturních slivoní, přičemž v některých případech jde pravděpodobně o úplně nové taxony v systematickém členění slivoní.

Slivoně

Po praktické a hospodářské stránce jsou tyto typy slivoní i jinak významné. Totiž většina z nich nejeví příznaky virové choroby šarky na plodech. Zdá se, že byly nalezeny významné genetické zdroje pro šlechtitelskou praxi. Jako rodičovské kultivary mohou posloužit k dalšímu šlechtění slivoní na rezistenci proti šarce. Tyto typy slivoní jsou fotograficky a herbářově dokumentovány a popsány. Některé z nich byly již prezentovány v odborných časopisech a budou uvedeny i v připravovaném „Bělokarpatském pomologickém atlase“. Nalezené slivoně jsou různě lidově pojmenovány, některé jméno nemají a je jim přiděleno jen evidenční číslo. Pro zajímavost některé názvy: Bílé slivky, Švestičky, Sračky, Malé sračky, Okrůhlice, Zelené, Žluté durancie, Pavlůvky a další. Z pomologicky popsaných starých a skoro zaniklých odrůd se podařilo nalézt a zachránit např. odrůdy Vaňkova švestka, Valtrova, Štolcova, Oulinská a další. Velká pozornost je věnována sledování různých typů nejrozšířenější odrůdy na Slovácku – Durancie.

Jabloně

Významným ovocným druhem v Bílých Karpatech jsou jabloně. Dosavadní výsledky pomologického průzkumu zatím neumožňují hovořit o tom, která odrůda je v Bílých Karpatech nejrozšířenější, nebo o vzájemných odlišnostech mezi jednotlivými regiony. Nejčastěji se můžete ve starých zahradách a sadech setkat s Jaderničkami, Kožuchy, Panenským či Strýmkou.

Kromě toho byly objeveny i odrůdy, které se nepodařilo pomologicky zařadit, a jsou to s největší pravděpodobností místní kultivary, semenáče s lidovými názvy, např. Barynáč, Kostečky, Kdoulové, Zárostopky a jiné.

Hrušně

V některých částech Bílých Karpat se vyskytují staré mohutné stromy hrušní. Doposud se podařilo popsat a určit zajímavé místní typy hrušní jako např. Koty, Repovica, Majdalenky, Oharkule, Krehule, Dule, Škaredky apod.

Ostatní

Též byly nalezeny i zanikající odrůdy jiných ovocných dřevin jako např. u třešní Dönisenova žlutá, Královská chrupka, u višní různé sladkovišně a Královna Hortenzie.

Už tyto předběžné výsledky mapování starých a místních odrůd ovoce dávají tušit pestrost místní přírodního a kulturního dědictví v Bílých Karpatech.

Mimo to se v Bílých Karpatech ještě zachovaly druhy ovoce, které doplňovaly pestrou nabídku tradičního ovocných druhů. Na světlých a teplých lesních okrajích nebo u sušíren rostou dříny, v zahrádkách u domů bílé, červené nebo černé moruše. V teplejších polohách rostou rozložité jeřáby oskeruše, jejichž plody podobné malým hruštičkám pomáhají při žaludečních potížích a vyrábí se z nich ceněná pálenka.

Genofondové sady

Protože v řadě případů jsou staré sady, kde právě většinu uvedených odrůd najdeme, ohroženy (ať už stářím, nedostatkem údržby a péče či jim dokonce hrozí skácení), už od počátku mapování jsou tyto vymizením ohrožené odrůdy pěstovány v tzv. genofondových sadech. První z nich začal vznikat v roce 1991 ve Velké nad Veličkou a je součástí Národní přírodní rezervace Zahrady pod Hájem. Na tříhektarové ploše sadu, která se postupně rozšiřuje, roste 500 stromů různých ovocných druhů a každoročně se některé stromy přeroubovávají nově nalezenými odrůdami. Obdobný sad založila Kosenka v roce 1999 v Poteči. Na hektarovém pozemku je vysázeno více než 200 stromků – téměř padesát odrůd jabloní, švestek, hrušek, třešní, višní, ořechů a oskeruší pěstovaných na jižním Valašsku. Do budoucna by v Bílých Karpatech měly být založeny ještě dva genofondové sady tak, aby rovnoměrně pokrývaly území a přírodní podmínky regionu.

Zachování genofondu

Zatímco dříve byste v každém kraji našli typické odrůdy rostlin či plemen hospodářských zvířat, dnešní zemědělská velkoprodukce založená na uniformitě a mechanizaci těmto odlišnostem nepřeje. Staré sorty, které dávaly možnost vzniknout krajovým jídlům a specialitám, jsou nahrazovány moderními odrůdami, množenými a pěstovanými ve velkém. Nejsou to jen ovocné odrůdy, o které nenávratně přicházíme, ale také sorty zeleniny, obilovin, luštěnin a technických plodin a plemena hospodářských zvířat.

O to, abychom si toto dědictví uchovali, se často starají nevládní organizace. Například jihočeský Gengel (pojmenovaný podle krajové odrůdy ječmene), který spolupracuje s dobrovolnými pěstiteli, snaží se uchovat staré odrůdy užitkových rostlin a vydává též Seznam starých a krajových odrůd a méně známých plodin. Stádo ovcí valašek, které se po staletí pásly na valašských kopcích, se podařilo zachránit ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. V Rakousku již patnáct let úspěšně pracuje Arche Noah (Archa Noemova), která v současnosti eviduje více než 2 000 rostlinných odrůd.

Přírodní zahrady

V posledních letech zahrady nenápadně ustupují výstavbě, mění se z užitkových na okrasné či jenom na prázdné travnaté plochy. Ty, které zbývají, jsou často intenzivně chemicky ošetřovány. I obyčejná zahrada může být malou přírodní rezervací, která:

• nabízí životní prostor živočichům, kterým ubývají úkryty v krajině
• produkuje pro vás čerstvé a zdravé potraviny bez chemie
• umožňuje celé rodině relaxovat, setkávat se a tvořit
• je esteticky krásná a pestrá s množstvím různých stanovišť
• je místem pozorování, poznávání a učení se přírodním procesům 

NECHTE SI CERTIFIKOVAT VAŠI ZAHRADU - ZÍSKEJTE PLAKETU PŘÍRODNÍ ZAHRADA

Máte-li zahradu a hospodaříte ve spolupráci s přírodou, či jste alespoň k tomu nastoupili cestu, můžeme vám udělit prestižní plaketu "Přírodní zahrada". Tu má v Česku už více než 350 zahradníků. Plaketou dáváte najevo svoji filozofii a podporujete šíření myšlenky přírodního zahradničení. Více o udělení plakety v záložce Jak získat plaketu.

PORADÍME VÁM - PROVÁDÍME KONZULTACE PŘÍMO NA ZAHRADĚ

Máte otázku k tomu, jak se správně starat o svoji zahradu s oheldem k životnímu prostředí? Stačí zavolat či napsat váš dotaz e-mailem. Umíme vám také poradit přímo na vaší zahradě - poskytli jsme už přes 100 terénních konzultací.

NABÍZÍME K PŘEČTENÍ I INSPIRACI

Magazín přírodních zahradníků a Kalendář přírodního zahradníka

E-OBCHOD A KNIHOVNA

Můžete si u nás vybrat z pestré palety knih a příruček, které stručně či podrobně popisují, jak hospodařit na zahradě trvale udržitelným způsobem. Elektronický obchod nabízí zasílání po celé ČR, vybrat si můžete i přímo v Domě ochránců přírody v Brně v obchodě kamenném. V Brně i v Hostětíně provozujeme knihovnu, prohlédněte si naše knihy k půjčení.

Jak funguje zdravý sad?

Při pěstování starých ovocných odrůd se musíme spolehnout na postupy, kterými se dříve řídili naši předkové. Zkušenosti potvrzují, že pěstováním ovoce biologickými metodami, tedy „bez chemie“, lze ve zdravé krajině dosáhnout dobré sklizně i odbytu vypěstovaného ovoce.

Velkou výhodou, možná i podmínkou, při provozování ekologického ovocnářství je zdravá, ekologicky stabilní okolní krajina. Znamená to především rozmanitost krajiny a přírody, která se projevuje tím, že každý škůdce má několik predátorů, kteří jsou schopni jeho případné přemožení regulovat. Pokud výskyt škůdce dočasně omezíme úplně (například chemickým postřikem), následně tím snížíme i přítomnost predátora, který pak nemusí být schopný následné přemožení škůdce regulovat. Právě uchování pestrých vzájemných vazeb v sadu (jako v každém jiném ekosystému) umožňuje dosáhnout jeho stability bez významných zásahů přírodě cizími prostředky.

Zdravý sad

Další podmínkou úspěchu je použití vhodných, odolných ovocných odrůd. Nejvíce lze doporučit generacemi ověřené, v regionu tradičně pěstované staré odrůdy. Teoreticky vhodné jsou i nové odrůdy zvláště šlechtěné na odolnost, tzv. rezistenty, ovšem ty zatím nejsou ověřeny praktickým použitím v krajině.

V extenzivním sadu pěstujeme kmenné tvary stromů (koruna zapěstovaná ve výšce 150–180 cm nad zemí) roubované nejlépe na semenných podnožích. Důležité jsou široké spony umožňující plné rozvinutí koruny. A samozřejmě travní podrost pestrého druhového složení – základní kámen biologické rozmanitosti extenzivního ovocného sadu.

Ve vysokokmenném extenzivním sadu lze pokosenou trávu nastýlat kolem stromů vysázených v širokém sponu. Přirození nepřátelé škůdců nahrazují chemické prostředky: káně reguluje populace drobných hlodavců; hnízdní budky obývají sýkory koňadry, které jsou významnými predátory hmyzu. Zídka z na sucho naskládaných kamenů poskytuje útočiště pro ještěrky a slepýše. Kromě včel se o opylení starají i čmeláci.

Biologický sad

Takto obhospodařovaný sad má své výhody i nevýhody:

Výhody:

• Větší odolnost proti houbovým chorobám díky větší prodyšnosti mezi korunami a snadnějšímu osychání listů, plodů i dřeva.
• Díky odolným odrůdám, ekologické stabilitě okolí a cíleně podporované biologické rozmanitosti v sadu nehrozí kalamitní přemnožení nějakého škůdce či choroby, takže náklady na chemickou ochranu jsou prakticky nulové.
• Díky uzavřenému toku živin uvnitř hospodářství jsou sníženy náklady na výživu.

Nevýhody:

• Nižší hektarové výnosy oproti intenzivní výrobě (cca o 30 až 50 %).
• Obtížnější sklizeň ve větších výškách, je nutné část sklizně zhodnotit zpracováním (sušené ovoce, mošt, džem, pálenka).

Výživa sadů

V dospělých extenzivních sadech se v dřívějších dobách hnojilo nepravidelně a zřídka. Všechen vhodný materiál, který byl v hospodářství k dispozici, byl potřebnější jinde – hnůj na pole, tráva z vlastního sadu byla většinou použita jako píce pro dobytek. Stromy i tak většinou dávaly tolik ovoce, že o ně nebyla nouze. Jako běžné hnojivo připadá v úvahu jedině popel ze dřeva ztopeného přes zimu, ale toho zdaleka nebylo tolik, jako je běžné dnes.

V současné době se pro výživu stromů ukazuje jako optimální metoda nastýlání pokosené travní hmoty pod koruny stromů. Je po všech stránkách výhodná:

• Je jednoduchá, nevyžaduje finanční náklady, navíc řeší další problém – co se senem, není-li ovocnář zároveň chovatelem dobytka.
• Je komplexní (N, P, K, Mg...) a postupná – živiny jsou uvolňovány pozvolným rozkladem, nemůže tedy dojít k jejich odplavení.
• Nehrozí přehnojením – při sponu 10 × 10 m se stačí dvě senoseče do příštího jara rozložit.
• Nastlaná hmota zároveň brání případnému vysychání kořenového systému – důležité hlavně u mladších stromů.
• Pod korunami stromů dochází rovněž k pohnojení travního porostu, takže se v něm uchytí a převládnou konkurenčně silné trávy a vymizí některé byliny; mimo koruny však díky pravidelnému kosení zůstává dobře udržovaná louka se všemi původními druhy, celková rozmanitost důležitá pro zdravou krajinu se tak zvýší.

U slivoní je vhodné výživu doplňovat dřevěným popelem pod nastýlku v dávkách přibližně 0,2 m³/ha. Zlepšuje se tím kondice stromů napadených šarkou švestky.

Ekologické zemědělství

Právě takový způsob hospodaření, který se vyhýbá průmyslovým hnojivům a chemickým p ostřikům, odpovídá zásadám ekologického zemědělství. V případě ovocnářství jsou to především tyto zásady:

• Již zmíněné hospodaření bez průmyslových hnojiv a postřiků.
• Dodržení tříletého období při přechodu z konvenčního na ekologické hospodaření.
• Důsledné evidenci všech činností spojených se zemědělskou výrobou.

Pokud jsou dodrženy všechny podmínky stanovené zákonem o ekologickém zemědělství (č. 242/2000 Sb. ve znění pozdějších úprav), své výrobky můžete označit názvem a logem Produkt ekologického zemědělství. Vedle nesporného přínosu spočívajícího v hospodaření šetrném vůči životnímu prostředí bude mít bio-ovoce zajištěný odbyt za lepší ceny (o 20 až 50 %). Na dodržování podmínek ekologického hospodaření dohlíží organizace KEZ o.p.s. (Kontrola Ekologického Zemědělství), která kontroluje jak ekologické zemědělce, tak firmy, jež biopotraviny zpracovávají a s nimi obchodují.

V roce 2003 bylo v České republice v systému ekologického zemědělství zařazeno téměř 6% z celkově obhospodařované zemědělské půdy. Ve srovnání s rokem 2002 se výměra ekologicky obhospodařované zemědělské půdy zvýšila o 8,5 %. Ve struktuře zemědělské půdy výrazně převažují trvalé travní porosty (více než 90 % ploch) nad ornou půdou (7,7 %) či sady a vinicemi (0,4 %). To se pak projevuje ve struktuře biopotravin: obchodníci a zákazníci volají po atraktivních tržních plodinách a potravinách. Největší zájem je o zeleninu, ovoce, mléko a mléčné výrobky, vepřové maso, vejce a drůbež.

Děkujeme za podporu

Část naučné stezky a prací na obnově sadu je postupně financována z prostředků benefiční aukce uměleckých děl, kterou uspořádala na podzim 2009 Nadace Veronica. Děkujeme za podporu všem výtvarníkům, kteří darovali svá díla a stali se tak kmotry starých a regionálních odrůd v našem sadě. 

Další aktivity v sadu byly podpořeny Státním fondem životního prostředí ČR.

Připojte se ke kmotrům starých odrůd

Další část prostředků budeme postupně získávat dalšími cestami. Pokud se chcete ke kmotrům starých odrůd připojit a podpořit vybudování ukázkového sadu a vzdělávací aktivity, budeme velmi rádi. Nabízíme několik možností:

• Můžete nám poslat finanční dar a odepsat si jej z daňového základu.
• Můžete také nakoupit na e-shopu Zelenadomacnost.com a darovat nám tak část jeho obratu.
• Sad je udržován zčásti díky řadě dobrovolníků, můžete se stát jedním z nich.

Praktické vzdělávání v sadu a zahradě

Pro záchranu starých odrůd je zásadní vzdělávání, osvěta a práce v terénu. Pravidelně pořádáme semináře na téma řezu a údržby ovocných stromů, pomologie neboli poznávání odrůd a další akce, např. letní školu s ovocnářskou tematikou.

Při budování ukázkového sadu organizujeme akce zaměřené na přímé aktivity v sadu - např. Jarní víkend pro dobrovolníky, Jablečný víkend či různé workshopy.  Například na budování biodiverzitních prvků - hadník, ježkovník, ptačí budky či hmyzí domečky, které lákají další návštěvníky do sadu. 

Součástí seminářů jsou i exkurze do zajímavých míst v regionu – genofondových sadů, sušíren ovoce, ovocné školky či do certifikovaných přírodních zahrad.

Mezi již tradiční akce zaměřené na záchranu starých a regionálních odrůd ovoce patří Jablečná slavnost.