Velmi děkujeme všem individuálním dárcům i dárcům časopisu Veronica. Jmenný seznam najdete ve výroční zprávě.
Děkujeme také za velkou pomoc všem dobrovolníkům a spolupracovníkům, kteří nám pomáhají bez nároku na mzdu.
Ředitelka Centra Veronica Hostětín, projektová manažerka, ekoporadkyně a certifikátorka přírodních zahrad
Od roku 2012 ředitelka Centra Veronica Hostětín. Kromě této řídící funkce je ekoporadkyní v oblasti přírodního hospodaření a je oprávněna provádět certifikace Přírodních zahrad. Ve Veronice také řídí aktivity spolupráce s handicapovanými a je hlavní koordinátorkou v novém environmentálním sociálním podniku - Zpracovna ovoce a kavárna Veronica.
Je členkou ZO ČSOP Bílé Karpaty a ZO ČSOP Veronica. Zajímá se o komunitní plánování a možnosti podpory místní ekonomiky; miluje folklor (pochází z Horňácka), krajinu Bílých Karpat a vysokohorskou turistiku. Svůj volný čas nejraději tráví se svými dětmi poznáváním přírody a zajímavostí "Československa".
Při práci čerpá i z předchozích pracovních zkušeností - z pozemkového úřadu MZe ČR (od 2007 zajišťovala veřejné zakázky k realizaci společných opatření pozemkových úprav a dotace z fondu SFŽP), ze Správy majetku města Uherské Hradiště (2006) a z rodinné firmy zabývající se projektováním a montáží veřejného rozhlasu a protipovodňových opatření pro obce a města, kde pět let pracovala jako obchodní a projektová manažerka. Zde zavedla a řídí manažerské systémy.
Vystudovala VŠB-TU v Ostravě, obor Environmentální inženýrství a práva (2006).
Vyhlášené hostětínské jablečné bio-mošty a bylinné bio-sirupy se vyrábí v místní moštárně od roku 2000.
Více než čtyři pětiny produkce moštárny nesou osvědčení BIO – Produkt ekologického zemědělství. Značka BIO garantuje spotřebiteli jak dodržení ověřeného výrobního postupu, tak kvalitu jablek, které do moštárny dodávají ekologičtí zemědělci přednostně z Bílých Karpat.
Hostětínské mošty a bylinné sirupy si našly své zákazníky v prodejnách zdravé výživy a biopotravin, ale i v regálech supermarketů. O kvalitě výrobků svědčí i to, že v roce 2002, hned v prvním ročníku soutěže, jablečný mošt získal ocenění Česká biopotravina roku 2002 a další ocenění následovaly pro mošt s rakytníkem a sirup z černého bezu.
Centrum Veronica bylo postaveno v roce 2006 jako první česká veřejná budova splňující pasivní standard.
Základními principy stavby pasivního domu jsou:
Roční spotřeba energie na vytápění pasivního domu má být menší než 15 kWh/m2, což je 7-10x méně než v běžných stavbách.
Teplo, které dům pasivně získá ze slunce, od svých obyvatel a z elektrických spotřebičů, pohodlně udrží po většinu roku příjemnou vnitřní teplotu. Dům se pak už většinou obejde bez běžného (aktivního ) systému vytápění.
Centrum slouží ke vzdělávání a osvětě veřejnosti a dalších cílových skupin (veřejná správa, podnikatelé, řemeslníci, žáci a studenti) o udržitelném regionálním rozvoji a způsobech, jak k němu dospět.
Georg W. Reinberg, Vídeň
Ateliér Zlámal a Stolek, Brno
V roce 2006 proběhla obnova veřejného osvětlení spočívající v instalaci nejmodernějších svítidel, která snížila spotřebu elektřiny nejméně o čtvrtinu a efektivně elimonovala světelné znečištění oblohy.
Svítidla a zdroje nejen pro pouliční osvětlení, ale i pro budovu Centra Veronica poskytla darem firma Philips Lighting.
Obecní výtopna na biomasu od roku 2000 vytápí téměř celou obec. Spaluje dřevní štěpku, odpad z okolních pil a lesů. Na rozvod tepla je napojeno 80% domácností.
V obci je ve srovnání s minulostí výrazně čistší vzduch, lidé nemusí pro uhlí do sklepa a navíc díky využívání tohoto obnovitelného zdroje energie každý rok společně uspoří přibližně 1100 tun emisí CO2 a tím přispívají k ochraně klimatu.
Výtopna vyprodukuje za topnou sezónu asi 3500 GJ tepla. Platby za palivo neopustí region, jako je tomu v případě uhlí, plynu či elektřiny, ale jdou obci. Významně se tak posiluje její enegetická soběstačnost a nezávislost
V Hostětíně využíváme výhod sluneční energie od roku 1997. Sluneční kolektory jsou k vidění na 9 domech, velkoplošný kolektor pro ohřev teplé vody využívá moštárna i Centrum Veronica. Na moštárně jsou instalovány fotovoltaické panely pro výrobu elektřiny. Elektrárna je umístěná i na pozemku u výtopny a na střeše jednoho rodinného domu.
Díky využívání solárních technologií uspoří obyvatelé Hostětína ročně přibližně 100 tun emisí oxidu uhličitého (CO2), které by vznikly spálením fosilních paliv pro výrobu elektřiny.
Na vyhlídkách, u studánek, na místech, které jsou opředena místními pověstmi, na místech svatých či klatých, tak byla umístěna díla, která podtrhávají typickou tvář Bílých Karpat - mozaiku polí, zahrad, sadů, luk a převážně listnatých lesů a připomínají historii kraje. Čeká na vás 15 dřevěných soch, které jsou propojeny stezkou. Jsou rozmístěny na katastrech obcí Hostětína, Pitína, Šanova a Rokytnice. K nejbližším to máte pár metrů, k nejvzdálenějším téměř 10 km.
U kořenové čistírny vás čeká VODNÍK /autor Štefan Siváň z Babína na Oravě/, který si lapil svoji vodní ženu. Socha ADAM A EVA je zároveň bránou do přírody a oknem do ráje, ať už do něj nahlížíte z jedné nebo druhé strany. Bránou se prochází nebo se v ní odpočívá na dvou hladce opracovaných zhlavcích z dubu, na nichž jako zkamenělina zůstal obtisk dvou lidí, Adama a Evy /autor Milan Šuráň z Hostětína/.
Kronikářské záznamy ze středověku často vypráví o nájezdech Bočkajovců, Tatarů, Turků a Kuruců, kteří tu krutým způsobem rabovali. Právě při jednom z nájezdů Turci vypálili celou obec, zabili jedenáct lidí a odehnali na více než pět set ovcí. Tyto události byly inspirací pro tvůrce sochy PASTÝŘ /autor Lubomír Orsák, Námestovo/. Nedaleké OBJETÍ a splynutí dvou osob naznačuje souznění lidí s okolní krajinou /autorka Zdeňka Salvetová ze Zlína/.
Sochy SKŘÍTKŮ vznikly z myšlenky, že v každém lese žijí bytosti, které se o něj starají a ochraňují ho /autor Ivan Churý z Trenčína/.
Socha PRAMEN v lese u studánky jakoby „prosí“ o dostatek čisté vody. Té není v bělokarpatském flyši nikdy dost, protože na nepropustných vrstvičkách jílovců, které se střídají s propustnými vrstvami pískovců, voda nemá možnost hlouběji zasáknout do podloží a rychle tak odtéká /autor Jiří Dorňák z Valašského Meziříčí/.
Trojrozměrná POHLEDNICE má své louky a má své nebe, které je s nimi pevně spojeno díky všudypřítomným lesům /autor Daniel Šenkeřík z Hostětína/.
LETECKÉ SRDCE v Šanově je jako jediné ze soch z kamene. Je pomníčkem jedenácti amerických letců, kteří v roce 1944 zahynuli při letecké bitvě nad Bílými Karpaty /autor Jaroslav Koléšek, Valašské Meziříčí/.
KVĚT, který nevadne. To je jeho předností. Při dalším srovnání s rostlinami zjistíte, jak je skutečná příroda okolo nás nádherná. Snad to v nás probudí potřebu ji chránit a uchovávat, protože nemůžeme vytvořit nic krásnějšího /autor Josef Šlégl z Pitína/.
Aby byl výčet soch úplný, můžete zde najít ještě STRÁŽCE hlídajícího v lese nad Hostětínem /autor Milan Doleček z Hlohovce/, JAHODISKA na místě luk mezi sady směrem na Pitín, kde dříve rostly jahody /autor Igor Mosný z Trenčína/, KOČKY s tajemným pohádkovým příběhem /autorka Petra Münsterová, Hostětín/, KRÁVU nad Pitínem připomínající klid pasoucích se stád /autor Petr Jurášek ze Zlína/, SOVU s nočním pohledem na hvězdy a lidská obydlí /autor Robert Buček, Uherské Hradiště/ a nejvzdálenější sochu na státní hranici nad osadou Kochavec SEVER-JIH-VÝCHOD-ZÁPAD /autor Lubomír Jarcovják, Šarovy/.