Technologie čištění

Mechanický stupeň čištění

První, mechanický stupeň čištění, slouží k odstranění hrubých a posléze i jemných nečistot z odpadní vody tak, aby do biologického stupně šla jen přefiltrovaná voda.

Odpadní vody z obce jsou svedeny do smíšené kanalizace, odpadní voda obsahuje velké množství balastních vod. Domovní septiky fungují jako první stupeň čištění.
Na přítoku je měřeno množství odpadních vod pomocí Thompsonova měrného přepadu.

Mechanický stupeň čištění

A1 Odlehčovací šachta slouží pro oddělení části přitékajících odpadních vod při překročení maximálního přípustného průtoku (při mezním návrhovém dešti), aby nedošlo k hydraulickému přetížení čistírny.

A2 Dešťová nádrž pro zachycení odpadních vod při mezním návrhovém dešti. Voda je po opadnutí deště přečerpána do lapáku písku a dále čištěna nebo po usazení neseného znečištění vypouštěna do toku.

A3 Lapák písku. Odpadní voda je ve štěrbinovém lapáku písku zbavována plavenin (štěrky a písky), předřazeny jsou ručně stírané česle pro zachycení hrubších plovoucích nečistot.

A4 Mělká kombinovaná nádrž slouží k zachycení jemnějších částic obsažených v odpadní vodě. Tím dochází k úbytku hlavně nerozpuštěných látek a organického znečištění vázaného na tyto látky a také k ochraně filtračních polí a nádrže před rychlým ucpáním a zanesením. Anaerobní vyhnívání zachyceného kalu probíhá ve dvou usazovacích žlabech. Vyhnilý zahuštěný kal se jednou či dvakrát ročně odváží fekální cisternou a používá se jako hnojivo.
Usazovací nádrž musí zajišťovat zachycení min. 92 % usaditelných látek. Z nádrže nesmí odcházet vzplývavý kal.
Horizontální prizmatické usazovací nádrže vyžadují pravidelné odstraňování kalu ze sedimentačního (kalového) prostoru a samostatné řešení kalového hospodářství včetně vyhnívací nádrže.

A5 Provozní přístřešek

Biologický stupeň čištění

Základem biologického stupně je umělý mokřad s běžnými mokřadními rostlinami (rákos obecný či chrastice rákosovitá), které jsou vysazeny ve filtračním loži. Čištění vody probíhá především díky bakteriím žijícím na kořenech rostlin, které rozkládají organické znečištění a tím vodu čistí.

Velmi důležitým prvkem, který ovlivňuje účinnost čištění, je dobrá distribuce odpadní vody na filtrační pole tak, aby docházelo k rovnoměrnému zatěžování celého profilu nátokové hrany. Hladina vody je při běžném provozu udržována asi 10 cm pod povrchem filtračního lože a lze ji regulovat výpustnými prvky v odtokové šachtě.

B1 a B2 Filtrační lože je vyplněno hrubým kamenivem (50–120 mm) a jemnější frakcí (štěrk o zrnitosti 4–8 mm). Celková mocnost je 1 m. Lože je izolováno PVC-fólií a geotextilií a osázeno chrasticí rákosovitou a rákosem obecným. Členění na dvě filtrační lože umožňuje sériový, paralelní či střídavý provoz jednotlivých polí. Jelikož na filtračních polích převažuje chrastice rákosovitá, která vytváří relativně větší množství biomasy, jsou pole jednou ročně kosena.

B3 Rozdělovací potrubí. Pro rovnoměrné rozdělení vody do filtračních loží je připraveno dvojité potrubí – na povrchu pro letní provoz, na dně pro zimní provoz. Zkušenosti ukázaly, že je vhodnější i v letním období používat rozdělovací potrubí pod povrchem štěrku – odstraní se tak řasy, které na rozdělovacím potrubí na povrchu jinak hromadně bují.

B4 Sběrné potrubí zabezpečuje odtok z filtračních loží; je uloženo na dně.

B5 a B6 Regulační šachty slouží k udržování hladiny vody ve filtračních ložích (zpravidla v hloubce okolo 10 cm pod povrchem štěrku). V odtokové šachtě jsou dřevěné dluže, pomocí nichž se reguluje výška hladin vody ve filtračních ložích. Pro regulaci jsou výhodnější flexibilní hadice, které umožňují plynule měnit výšku vodní hladiny.
Krátkodobé jarní přeplavení filtračních polí zabraňuje růstu plevelů, případně v zimním období led na povrchu chrání filtrační pole před promrznutím.

Rozdělovací šachty umožňují regulaci průtoků na jednotlivá filtrační lože.

Technický popis

• Průměrný denní průtok: 47,6 m³/den (0,55 l/s)
• Látkové zatížení – BSK5: 15,12 kg/den (212 mg/l)
• Počet EO: 280
• Plocha filtračních loží: 240 m² (4,4 m² na 1 obyv.)

Rostliny v KČOV

K osázení filtrační náplně kořenových polí se v našich klimatických podmínkách nejčastěji používají následující druhy rostlin:

rákos obecný (Phragmites australis)

Rákos je vytrvalá tráva, která v našich podmínkách dosahuje délky až 4 m, čímž se řadí mezi naše nejvyšší trávy. V zemi zakořeňuje plazivým oddenkem a kořeny, které prorůstají do značných hloubek (60 až 150 cm). Vegetativní rozmnožování je velice intenzivní a děje se dlouhými podzemními oddenky, které dorůstají délky i přes 12 m. Rákos je poměrně tolerantní vůči teplotě, pH a organickému i anorganickému znečištění. Nesnáší pravidelné sklízení, zejména ne sklízení během vegetační sezony. Neroste ve vyšších nadmořských výškách.

chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea)

Vytrvalá bylina dorůstající výšky až 3 m. Mohutný kořenový systém je propleten oddenky. Na rozdíl od rákosu neprorůstá kořenový systém do takové hloubky (obvykle 20 až 30 cm). Chrastice se rychle rozmnožuje semeny, vegetativními výhony i oddenky. Vytváří kompaktní porost již během prvního vegetačního období. Je tolerantní ke znečištění i promrzání, rozmezí optimálního pH je poměrně úzké. Dobře snáší pravidelné kosení, a to i během vegetační sezony, což je důležité pro odběr nutrientů biomasou. Ve vegetační sezoně je totiž kumulace nutrientů v biomase největší.

Především pro malé domovní čistírny lze využít i jiné mokřadní rostliny, které mají navíc i dekorativní charakter:

• orobinec úzkolistý (Typha angustifolia)
• orobinec širolistý (Typha latifolia)
• skřípinec jezerní (Scripuis lacustris)
• kosatce (Iris spp.)
• puškvorec obecný (Acorus calamus variegatus)

Živočichové v KČOV

Bezobratlí

• ploštěnky
• blešivci
• jepice
• perloočka
• plovatka bahenní
• vodouch stříbřitý
• vážka ploská
• komár pisklavý
• chrostíci
• bruslařka obecná
• potápník vroubený

Ryby

• karas obecný
• kapr obecný

Obojživelníci

• skokan hnědý
• ropucha obecná
• rosnička zelená

Plazi

• užovka obojková
• užovka hladká
• slepýš křehký
• ještěrka obecná

Ptáci

• strakapoud velký
• žluva hajní
• kos černý
• špaček obecný
• pěnkava obecná
• strnad obecný
• strnad luční
• červenka obecná
• konipas bílý
• ledňáček říční
• lyska černá
• kachna divoká
• čáp bílý

Savci

• ježek východní
• kuna skalní
• ondatra pižmová

Dočišťovací stupeň

Je zařazen vzhledem k přísnějším nárokům na kvalitu vypouštěných vod (II. pásmo hygienické ochrany vodního zdroje, maximálně BSK5 20 mg/l). Při špatné údržbě či v případě špatně navrženého rybníku může dočišťovací stupeň paradoxně kvalitu vody zhoršovat, například v podzimním období při hromadném úhynu rostlinné biomasy.

C1 Rybník je napájen vyčištěnou vodou z čistírny. Navazuje na biokoridor tvořený vodním tokem a přilehlou mezí a je plně funkčním interakčním prvkem v územním systému ekologické stability.

C2 Odběrný objekt pro občasné nadlepšení přítoku do rybníka.

C3 Výpustný objekt slouží k regulaci hladiny v rybníce a jeho případnému vypuštění.

Na odtoku je umístěn Parshallův měrný žlab, kterým se měří množství vyčištěných vod.

Význam čističky z hlediska udržitelného rozvoje

Environmentální:

• Citlivé začlenění technologického procesu do krajiny, vznik hodnotného krajinářského prvku s výskytem mnoha rostlinných a živočišných druhů.
• Výrazná úspora elektřiny při provozu, tedy nižší zátěž pro životní prostředí.
• Schopnost absorbovat velké výkyvy v množství vody na přítoku.
• Čistící schopnost i pro silně naředěné odpadní vody, které přicházejí smíšenou kanalizací (splašková a dešťová dohromady). „Klasická“ mechanicko-biologická čistírna si s naředěním odpadní vody poradí jen za cenu zvýšených nákladů na elektřinu a preferuje oddělenou kanalizaci; kořenové ČOV to nečiní problémy.

Ekonomický:

• Nízké provozní náklady díky výrazné úspoře energie. Zatímco klasická mechanicko-biologická technologie spotřebuje ročně na vyčištění odpadních vod přibližně 600 kWh na jednoho obyvatele, vegetační čistírna potřebuje energie asi stokrát méně.
• Možnost využití stávající jednotné kanalizace (splašková a dešťová dohromady) a tudíž výrazná úspora investičních nákladů při stavbě.
• Investiční náklady jsou srovnatelné s jinými typy čištění odpadních vod - v současnosti (rok 2008) činí náklady cca 15-16 000 Kč na připojenou osobu.

Sociální:

• Zrušení stavební uzávěry v obci (vyhlášena od 70-tých let), možnost výstavby nových domů a rozvoje obce.
• Vzdělávání a osvěta, zvyšování environmentálního povědomí obyvatel.
• Vznik pracovního místa pro obsluhu KČOV na částečný úvazek.
• Nový typ veřejného a rekreačního prostoru pro vycházky v okolí KČOV.

O přínosech hostětínské ČOV pro udržitelný rozvoj si můžete více přečíst v tématických brožurách, které se analýze přínosů ČOV věnují.

Historie a financování výstavby

Historie

1966: Pod Hostětínem byla na potoce Kolelač, protékajícím obcí, postavena vodárenská nádrž Bojkovice. V celém povodí přehrady je Hostětín jedinou vesnicí, a podle norem pro ochranu vodních zdrojů byla po dokončení přehrady v obci vyhlášena stavební uzávěra.

1990: Obec se osamostatnila, hlavním úkolem nového zastupitelstva bylo postavit čistírnu odpadních vod a tak odstranit stavební uzávěru, která znemožňovala další rozvoj obce.

1992: Nadace Partnerství formou grantu podpořila vypracování nezávislé studie, jež měla posoudit navrhovaná řešení. Výsledky studie doporučily jako optimální řešení výstavbu kořenové čistírny odpadních vod přímo v obci.

1993: V květnu ZO ČSOP Veronica pořádala v povodí horní Olšavy pro pracovníky místních samospráv seminář zaměřený na čistotu vody. Zúčastnění odborníci, ale i starostové a okresní úředníci se shodli na tom, že kořenová čistírna je pro Hostětín nejvhodnějším řešením.

1995: V dubnu byla dokončena projektová dokumentace (zpracovatel VH-ateliér, s.r.o., Brno). V červenci byla zahájena stavba kořenové čistírny (dodavatel stavby firma IMOS – Vodohospodářské stavby Zlín, s.r.o.).

1996: 12. července zahájen roční zkušební provoz.

1997: 11. července byla čistírna uvedena do trvalého provozu.

Financování stavby

Na celkové investici ve výši 4 905 000 Kč (kanalizace i ČOV) se vedle obce Hostětín podílely následující instituce:

• Okresní úřad v Uherském Hradišti (4 500 000 Kč)
• Ministerstvo životního prostředí ČR, program Revitalizace říčních systémů (320 000 Kč na vybudování rybníka).

Náklady na výstavbu KČOV jsou srovnatelné s náklady na "klasickou" čistírnu a činí přibližně 5–10 tisíc Kč na připojenou osobu podle místních podmínek, neboť největší část nákladů tvoří zemní práce (asi 30 % celkových nákladů) a cena za filtrační materiál a jeho dovoz (asi 40 %).